Symbolem desátého největšího města Německa je m.j. pečený skřivánek. Lipskou metropolí totiž procházely dvě obchodní stezky, které vypovídaly o tržním potenciálu města. Díky blízkosti Krušných hor a související těžbě stříbra dosáhlo Lipsko na nákup tržního práva. Od té doby si nálepku tržního města nese dodnes.
V současnosti zejména v podobě veletrhů. Na trzích se v minulosti jako lokální delikatesa prodával pečený skřivan, který se stal tak populární, že bylo čím dál tím obtížnější jej ulovit. Proto nakonec došlo k zákazu odchytu a tedy i prodeje tohoto ptáčka, ale Lipští si velmi rychle vytvořili alternativu, která platí dodnes. Chopili se toho šikovní pekaři, kteří začali nabízet pečivo ve tvaru skřivánka plněného marcipánem a marmeládou symbolizující jeho srdce. Pokud se tedy vydáte na výlet do Lipska, pak by vám tato dobrota neměla vypadnou ze seznamu toho, co zažít a ochutnat.
Stejně tak jako vyhlášená káva, na kterou v podobě malých kaváren a pražíren narazíte na každém rohu, nebo tamní řemeslná piva ve stylových pivnicích, kterým vládne lipský pivní speciál Gose. Zajděte si na něj například do nejstaršího dochovaného koncového nádraží na světě z roku 1842 – Bayerischer Bahnhof, které dnes slouží jako restaurace a pivovar, kde se potkávají místní i turisté.
O Lipsku se říká, že je městem nejen veletrhů, ale také knih a hudby. Od roku 1212 zde působí světoznámý pěvecký sbor Thomanerchor složený ze sta chlapců ve věku od devíti do osmnácti let. V 18. století v Lipsku žil a tvořil také Johann Sebastian Bach a bylo to právě z Lipska, odkud poslal své ženě přes pět set dopisů český hudební skladatel Leoš Janáček, který zde nějaký čas studoval. A proč knihy? Z nejvýraznějších spisovatelů zanechal své stopy v Lipsku i Johann Wolfgang Goethe, který právě do této metropole zakomponoval děj svého věhlasného Fausta.
V případě, že vás uhranula tato rozporuplná postava, pak byste neměli vynechat návštěvu jedné ze třiceti historických pasáží – Mädlerovy. Pod ní se totiž rozprostírá Auerbachův sklep, ve kterém najdete druhou nejstarší restauraci v Lipsku. Nemůžete ji minout, v pasáži vás na ni upozorní plastiky Mefista a Fausta, ale také skulptury začarovaných studentů. Jedním takovým byl samotný Goethe, který navštěvoval lipskou univerzitu a vinárna v Auerbachově sklepě byla místem, kde pravidelně hledal uvolnění a inspiraci.
Právě univerzity jsou hlavním důvodem, proč je dnes Lipsko progresivním moderním městem. Ve skutečnosti se studenti do Lipska stahují již od roku 1409, kdy zde byla založena první a tedy nejstarší univerzita Saska. Současní studenti stojí za mnoha inovativními projekty, gastronomickými podniky, ale i ekologickými iniciativami, které intenzivně pracují na tom, aby bylo Lipsko v roce 2030 uhlíkově zcela neutrální. Příkladem může být skupina Ökolöwen, která se podílí na udržitelném životním prostředí metropole, zakládá městské komunitní zahrady a podněcuje veřejnost k intenzivnější výsadbě zeleně. A to i přesto, že zhruba šest procent obyvatel Lipska vlastní zahrádku, čímž Lipsko stojí na prvním místě v počtu zahrad na osobu v celém Německu.
K relaxačnímu přírodnímu charakteru metropole patří i široká síť řek a vodních kanálů dlouhá téměř tři sta kilometrů. Díky ní Lipsko získalo status „malých Benátek“, kde se můžete pohoupat na klidných a čistých vodách na jedné z lodí. Čeká na vás klidná plavba ve stínu starých stromů, historických vil i průmyslových objektů, ze kterých jsou do značné míry vybudované prostorné mezonetové byty.
Foto: Barbora Vojtová
Bývalé průmyslové haly mají v Lipsku i další podoby. Kdysi největší přádelna bavlny v kontinentální Evropě – lipská Spinnerei – se proměnila do jednoho velkého uměleckého prostoru plného galerií, výstavních síní a uměleckých ateliérů. Od svého vyřazení z provozu prochází továrna neustálými změnami. Dnes v ní má své zázemí přes sto umělců, jedenáct galerií a také neziskový prostor Halle 14. Ústřední postavou tzv. nové lipské školy je umělec Neo Rauch.
V případě, že se nebudete moci nabažit kreativní podoby Lipska, zajděte se podívat také na působivou futuristickou kulovitou střechu k továrně na výrobu ikonických jeřábů Kirow. Stojí za ní brazilská architektonická hvězda Oscar Niemeyer. Monstrózní zrcadlová koule odráží nejen rozmanité proměny oblohy, ale také svébytnost moderní metropole, která určitě stojí za turistickou zastávku.
