Přečtěte si

Češi v roli uprchlíků. Takto vypadal nejznámější český uprchlický tábor

Po komunistickém převratu v únoru 1948 odešlo z Československa mnoho tisíc lidí. Než se jim podařilo emigrovat do třetích zemí, strávili zpravidla několik měsíců v uprchlických táborech v západních okupačních zónách Německa. Každý nově příchozí uprchlík se musel podrobit zdravotní a bezpečnostní prohlídce. Lidé staří, nemocní nebo ti podezřelí z toho, že jsou nastrčenými komunistickými špiony, mohli zapomenout na brzkou emigraci i na relativně slušné podmínky v táborech Mezinárodní organizace pro uprchlíky (International Refugee Organization – IRO), a byli umístěni do lágrů pod správou místních úřadů. Tím nejznámějším byl Valka u Norimberku, komplex o rozloze tři na čtyři kilometry označovaný jako „hřbitov nadějí“.
Přečtěte si

Nejtetovanější Němec si díky svému vzhledu našel novou práci a užívá si svobodu

Nejvíce tetovaný občan Německa kvůli své zálibě napřed přišel o práci, aby si následně díky ní našel jinou a pro něj zajímavější. Berlínský penzista Wolfgang Kirsch ze čtvrti Prenzlauer Berg je tetovaný na většině těla a v odkazu na magnetické implantáty pod kůží si říká Magneto. Jak sám vysvětluje, díky bodyartu je svůj.
Shutterstock
Přečtěte si

Cenné mince i zrezlé zbraně. S detektorem kovů na česko-německé hranici vždy něco najdete

Chodíme po lese v pohraničí, a nacházíme i pozůstatky bojů s nacisty. Ale nejen to. Přístroje pípají i na ten nejnemožnější kovový podnět, ale už po dvaceti minutách jeden z nich upozorňuje na minci Františka II. Jsme na čerstvém vzduchu a nikam nespěcháme. Princip, kdy někdo něco vytrousí a my se pro to o 80, nebo i 200 let později zase sehneme, nás drží venku do pozdního večera.
Přečtěte si

Petra Ernstbergerová: Přála bych si, aby ve Višegrádské skupině byli právě Češi vzorem demokracie

Je mnoho věcí, které lze podniknout na podporu těžce zkoušené demokracie v Evropě. Česká vláda se mohla výrazněji vymezit vůči erozi demokracie v Polsku a Maďarsku. Češi a Němci by pak měli navzájem propojit své občanské společnosti a více mluvit o své společné minulosti a zasadit se o celonárodní vědomí toho, že zde bylo bezpráví. Klíčem k tomu je vzájemná znalost jazyků, kterou je proto třeba podporovat, myslí si jednatelka Česko-německého fondu budoucnosti Petra Ernstbergerová.