Přečtěte si

„Evropské Oscary“ v Berlíně ovládla bosenská Aida

Velké vítezství režisérky Jasmily Žbanićové a jejího historického dramatu Quo vadis, Aida? – tak by se dalo popsat sobotní předávání cen European Film Awards, které proběhlo v Berlíně, avšak z velké části online. Mezi nominované se dostal i snímek Myši patří do nebe českých režisérů Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové, ten ale nominaci neproměnil.
Přečtěte si

Ilka Grünebergová: Bádám o pozadích fotografie i v Česku

V roce 1987 absolvovala malbu na pařížské umělecké škole. Jako studentka dostala nabídku od fotografa, zda by mohla navrhnout malované pozadí pro jeho práci, a tak po týdnu práce vzniklo její první pozadí. Podnikatelský nápad byl na světě! Po ukončení studia si otevřela fotoateliér v Hamburku, později v Berlíně a začala pronajímat malovaná pozadí. To se setkalo s velkým ohlasem. Zaprvé byla jediná v Německu, kdo tuto službu nabízel, a zadruhé fotografové byli rádi, že už nemusí kupovat pozadí, která jsou velmi drahá a nelze je použít více než dvakrát nebo třikrát. Dodnes je jediná v Německu, kdo tuto službu v této podobě nabízí.
Přečtěte si

Symbolem Berlína je borová šiška a jemný nažloutlý písek v nekonečných lesích

Když se mne kdysi kdosi zeptal, co bych po třiatřiceti návštěvách Berlína řekl o tomto městě, co že je pro mne jeho symbolem, odpověděl jsem bez zaváhání, že borová šiška a písek, a pak ještě dodal: nekonečné lesy. Můj oblíbený švýcarský spisovatel Robert Walser, který žil v Berlíně na počátku 20. století, jednou napsal, že Berlín je město procházek. A stále to platí. Vím, že jsem mnohé svými výroky o symbolu města překvapil, ale pro mne je opravdu Berlín a jeho okolí, za těch více jak 23 let co tam pravidelně jezdím, právě toto. Místo pro dlouhé pěší výlety v lesích a kolem jezer a přesto stále na území Velkého Berlína.
Přečtěte si

Češi v roli uprchlíků. Takto vypadal nejznámější český uprchlický tábor

Po komunistickém převratu v únoru 1948 odešlo z Československa mnoho tisíc lidí. Než se jim podařilo emigrovat do třetích zemí, strávili zpravidla několik měsíců v uprchlických táborech v západních okupačních zónách Německa. Každý nově příchozí uprchlík se musel podrobit zdravotní a bezpečnostní prohlídce. Lidé staří, nemocní nebo ti podezřelí z toho, že jsou nastrčenými komunistickými špiony, mohli zapomenout na brzkou emigraci i na relativně slušné podmínky v táborech Mezinárodní organizace pro uprchlíky (International Refugee Organization – IRO), a byli umístěni do lágrů pod správou místních úřadů. Tím nejznámějším byl Valka u Norimberku, komplex o rozloze tři na čtyři kilometry označovaný jako „hřbitov nadějí“.
Přečtěte si

Nejtetovanější Němec si díky svému vzhledu našel novou práci a užívá si svobodu

Nejvíce tetovaný občan Německa kvůli své zálibě napřed přišel o práci, aby si následně díky ní našel jinou a pro něj zajímavější. Berlínský penzista Wolfgang Kirsch ze čtvrti Prenzlauer Berg je tetovaný na většině těla a v odkazu na magnetické implantáty pod kůží si říká Magneto. Jak sám vysvětluje, díky bodyartu je svůj.
Shutterstock
Přečtěte si

Cenné mince i zrezlé zbraně. S detektorem kovů na česko-německé hranici vždy něco najdete

Chodíme po lese v pohraničí, a nacházíme i pozůstatky bojů s nacisty. Ale nejen to. Přístroje pípají i na ten nejnemožnější kovový podnět, ale už po dvaceti minutách jeden z nich upozorňuje na minci Františka II. Jsme na čerstvém vzduchu a nikam nespěcháme. Princip, kdy někdo něco vytrousí a my se pro to o 80, nebo i 200 let později zase sehneme, nás drží venku do pozdního večera.