🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Für ein Särglein zum Friedhof
Jediná česká kavárna v Berlíně láká své zákazníky na pochoutky, jako jsou rakvičky či utopence. Aby taky ne, když je to jaksi hřbitovní kavárna. Ovšem nikterak ponurá! Světlý, příjemný, útulný prostor se zákusky jako od babičky – vždyť také nonna je italsky babička. „Měla jsem blízko k oběma svým babičkám,“ říká Anna, zatímco mé dceři Anně svěřuje kočárek se svým miminkem, které se po kojení bude vozit po hřbitovních cestičkách.
On ten hřbitov v centrální berlínské čtvrti Friedrichshainu, kde se Nonna nachází, ostatně k procházkám vybízí. Je to spíš park nebo les, mnoho náhrobků je poztrácených v divokém porostu jako houby. Nové hroby jsou koncipované jako kolo z kamenů, připomíná to záhon, uprostřed květiny a skromný nápis.
Anna a její přítel jsou architekti, což určilo také cestu, jak se k takové zvláštní kavárně dostali. „V Berlíně žiju už deset let a celou dobu jsem pracovala v architektonické kanceláři. A právě díky své práci jsem se dostala k tomuto objektu, na jehož rekonstrukci a přestavbě na kavárnu jsem rok a půl pracovala. Jde vlastně o bývalé květinářství u evangelického hřbitova a ty prostory mě nadchly svou atmosférou.“ Anna vypráví, jak květinářství zavřelo v roce 2005, kdy jeho tehdejší vedoucí šla do důchodu, a objekt od té doby chátral. Zpracovala tedy koncepci kavárny a navrhla majiteli, ať jí prostory svěří. Na vybavení interiéru pracovala s přítelem celé léto roku 2021 a v říjnu otevřela. Počítáte správně – měsíc před covidovým lockdownem.
I přes složitost doby se Anně ale daří, protože Berlíňané si zvykli chodit na její sladké. Hitem je prý medovník. „A pak je hodně oblíbený náš rodinný recept na tvarohový koláč, který jsem si upravila a podáváme ho jako dort, nazvala jsem ho Oma’s Käsekuchen mit Kakaokruste. Další stálicí je klasický český perník, jednoduchý litý koláč na plech.“ V nabídce má Nonna samozřejmě i různé české výrobky – nanuky značky Lunar, minerálku Vincentku, kofolu či naturální vína z Moravy.
Anna má v týmu šest lidí, jsou to samé Češky plus jeden barista, který je Američan. „Myslím, že je ideální mít převážně české kolegyně. Je to autentické, mají k našim produktům vztah, samy také přicházejí s nápady i samy pečou.“ A taky musí mít pro strach uděláno. Večer a v zimních měsících je totiž ze strany hřbitova neproniknutelná tma a pracovat takto blízko říše zesnulých není pro každého. Ostatně v Nonna Café se pořádají i hostiny spojené s pohřbem. „Jednou jsme tu měli pohřeb pána z prostředí alternativní kultury, prostě takoví pankáči. Jeho pohřeb vyšel zrovna na čas pěkné zimní vánice. Přišlo mnoho lidí, servírovali jsme jim kulajdu, do toho se pily panáky a venku byla taky cítit tráva. Každý pohřeb má prostě úplně jinou atmosféru,“ usmívá se Anna a dodává: „Líbí se mi, že k nám chodí několik cílových skupin. Lidi, kteří chodí navštěvovat hroby, lidi ze sousedství, ale díky blízkosti centra se sem dostanou náhodní návštěvníci odkudkoliv.“
Tento článek vyšel v tištěném magazínu N&N Czech-German Bookmag
Danuše Siering
